Jmenuji se David Mák a vyrábím akustické kytary. Vystudoval jsem Střední umělecko-průmyslovou školu výroby hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové, kde jsem se do tohoto řemesla zamiloval. Zakázkové nástroje jsem začal stavět už během mých studií a po dostudování jsem vytvořil značku „Salz guitars“.
Sídlím v Praze, kde jsem ve své dílně schopen vyrobit nástroj – od fošny až po plně funkční kytaru. V každém nástroji je i fyzicky obsažen kus historie města Prahy. V strukturovaných lubech používám dýhu bahenního dubu, která pochází z Karlova mostu.
Ve výrobě se nebojím experimentovat a posouvat hranice vývoje moderní akustické kytary. Nestagnovat na již zaběhlém modelu, který v mnoha ohledech nepřihlíží na dlouhodobou životnost nástroje. Každý nástroj během výroby podrobuji testům a zkoumám, jak se materiál chová. Tím mohu zajistit konzistenci mých nástrojů a dále prohloubit své znalosti.
Ve své výrobě se zaměřuji na dva hlavní cíle. Snažím se naplno využít potenciál každého materiálu a zároveň stavím nástroje s ohledem na jejich dlouhodobou životnost. Většina moderních technik, které používám, tyto požadavky splňuje.
Kytary jsem v minulosti stavěl i ve stylu tradičních značek jako jsou Martin nebo Gibson, a to je také jeden z důvodů, proč se své vlastní nástroje rozhoduji stavět odlišně. Nechci znevážit tradiční styl, který má své pevné místo jak v hudbě, tak v řemesle, avšak některé konstrukční prvky již delší dobu vyžadovaly přehodnocení, zda by se nedalo postupovat jinak, možná i efektivněji.
Podrobněji si můžete přečíst důvody, proč dělám některé věci jinak, níže. Jak jsem již zmínil na začátku, tato filozofie je základem mé práce, a právě díky ní moje nástroje zní tak, jak zní.
Na rozdíl od běžného přesvědčení, spoj krku s korpusem pomocí šroubů je stejně pevný, ne-li pevnější, než spoj lepený. Je často používán jen proto „že se to tak prostě dělá“.
Proto osobně používám spoj, který nejen že je stejně pevný, ne-li pevnější, ale také je rozebíratelný. Což umožňuje například jednodušší a levnější opravy úhlu krku, pokud by jej nástroj v budoucnu potřeboval.
Technika, kterou vytvořil Jeremy Clark, výrobce pod značkou 52. Instrument co. Věnec neboli korpus bez přední a zadní desky, je složen ze tří vrstev. Vnější okrasné, střední strukturní a vnitřní odýhované na kterou používám bahenní dub z Karlova mostu. To mi umožňuje vytvořit velice tuhý věnec. Pomocí kterého zůstává energie, vytvořená drnknutím do struny v přední desce, a neztrácí se ve věnci.
Nejlépe se to dá vysvětlit na příkladu vln na řece; když je břeh řeky zpevněný, vlny (energie) se odrážejí zpět a hladina je déle rozbouřená. Když je břeh nezpevněný, vlny se rozptýlí a hladina se rychleji uklidní. Díky této metodě jsem schopen stavět lehčí a pružnější přední desky. Nástroj je tak hlasitější, zvuk plnější a vyváženější.
Jsou dva způsoby, jak přemýšlet nad konstrukcí zadní desky, buď jako odrazovou plochu zvuku tzv. reflective, nebo jako pomocný rezonátor přední desky tzv. live. Obojí má své opodstatněné využití, záleží pouze na požadovaném výsledku.
Pro responzivní kytary volím zadní desku ve stylu „live“. Houslaři tuto metodu moc dobře znají, ve smyčcových nástrojích se k těmto účelům používá tzv. duše, která přenáší energii z přední desky do zadní.
Už od chvíle, co mám dřevo v hrubém stavu ho podrobuji testům. Měřím jeho hustotu, Youngův modul pružnosti, hlavní vibrační frekvence atd.
I v průběhu výroby testuji nástroj a zjišťuji, jestli veškeré hlavní frekvence spadají do oblasti, kde nebudou zesilovat, či tlumit některé chromatické tóny.